(www.ods.cz) Jednání ministrů zemědělství EU o Společné zemědělské politice po roce 2027 vstupuje do rozhodující fáze. Ministr Martin Šebestyán prosazuje větší národní flexibilitu, odmítá příliš striktní povinné stropování a degresivitu, nechce při stropování automaticky sčítat majetkově propojené společnosti a navrhuje nezdaňovat přímé platby.

Podle stínového ministra zemědělství ODS Petra Bendla je nutné přestat posuzovat jednotlivé návrhy izolovaně a spočítat jejich společný dopad.

„Každý z těch návrhů může mít své zdůvodnění. Rozhodující je ale jejich součet. Pokud oslabíme redistribuci a stropování, nebudeme při něm zohledňovat propojené firmy a k tomu přidáme nezdaněné přímé platby, může výsledkem být další zvýhodnění největších ekonomických skupin. Vláda musí ukázat čísla a dokázat, že se to nestane,“ říká Petr Bendl.

Strop na IČO může míjet skutečného příjemce

Podle Bendla není problémem existence velkých zemědělských podniků, ale nastavení pravidel veřejné podpory.

„Pokud samostatná velká farma narazí na strop, zatímco ještě větší ekonomická skupina rozdělená mezi několik společností může čerpat přes jednotlivá IČO, není to rovná soutěž. U veřejných peněz nás musí zajímat také skutečný ekonomický příjemce.“

České zemědělství má významné zastoupení velkých podniků a ekonomicky propojených skupin. Právě proto musí vláda před rozhodnutím ukázat dopady jednotlivých variant stropování na samostatné podniky i propojené skupiny.

Nezdaněné přímé platby mohou zvýšit výhodu velikosti i tlak na schodek státního rozpočtu

Bendl upozorňuje také na Šebestyánův návrh nezdaňovat přímé platby.

„Na první pohled zní logicky nezdaňovat podporu, která má stabilizovat příjem zemědělce. Jenže daňové osvobození není zadarmo. Je to další ekonomická výhoda placená nižším příjmem veřejných rozpočtů. A kdo dostává násobně větší přímou platbu, může získat také násobně větší absolutní daňovou úlevu.“

Může se tak kumulovat výhoda z velikosti, vyšší absolutní přímá platba a vyšší absolutní daňové zvýhodnění. Velké podniky přitom často současně těží z úspor z rozsahu, silnější vyjednávací pozice a snazšího přístupu ke kapitálu.

Návrh má zároveň dopad na veřejné finance. Pokud stát přímé platby osvobodí od daně, musí vláda vyčíslit výpadek daňových příjmů a vysvětlit, jak jej chce v době deficitního hospodaření kompenzovat.

„Ministr nemůže navrhnout novou daňovou úlevu a neříct, kolik bude stát. Chci znát tři čísla: celkový výpadek veřejných rozpočtů, dopad na schodek a rozdělení daňové výhody mezi malé, střední a největší příjemce.“

Malé a střední farmy nesmějí doplatit na kumulaci výhod

Bendl připouští, že kritika současného nastavení redistributivní platby může mít racionální základ, zejména pokud jde o část středně velkých produkčních podniků. Její změnu je ale nutné posuzovat společně s ostatními návrhy.

„Nechci stavět malé proti velkým. Česká republika potřebuje malé rodinné farmy, silné střední podniky i konkurenceschopné velké zemědělce. Stát ale nesmí nastavit systém tak, aby veřejné peníze ještě zesilovaly výhodu samotné velikosti a podporovaly další koncentraci.“

Národní flexibilita nesmí spustit soutěž státních rozpočtů

Rizikem je podle Bendla také požadavek na výrazně větší národní flexibilitu budoucí SZP.

„U vody, sucha nebo specifické struktury zemědělství potřebujeme možnost reagovat na české podmínky. Pokud ale každý stát dostane stále větší prostor přidávat vlastní dotace, daňové úlevy, garance a zvýhodněné úvěry, začne na jednotném evropském trhu soutěž státních rozpočtů.“

Fiskálně silnější země by tak mohly vytvářet svým producentům výhodnější podmínky než státy s omezenějším rozpočtovým prostorem.

„Pak už nebude rozhodovat jen to, kdo lépe hospodaří. Stále více bude rozhodovat, za kterým zemědělcem stojí bohatší stát. A Společná zemědělská politika bude stále méně společná.“

Vláda musí před dalším vyjednáváním položit karty na stůl

Petr Bendl požaduje, aby vláda ještě před uzavřením české pozice k budoucí SZP zveřejnila souhrnnou dopadovou analýzu svých návrhů.

Ta musí ukázat:

• dopad stropování, redistribuce a nezdanění přímých plateb na malé, střední a velké samostatné farmy i majetkově propojené skupiny,
• cenu nezdanění přímých plateb pro veřejné rozpočty a jeho dopad na schodek,
• důsledky nezohledňování ekonomické propojenosti podniků při stropování,
• hranici mezi národní flexibilitou a společnými evropskými pravidly tak, aby čeští zemědělci nebyli znevýhodněni podporami fiskálně silnějších států.

Do analýzy musí vláda zahrnout nejen evropské přímé platby, ale také národní dotace, daňové úlevy, investiční podpory, zvýhodněné financování a státní garance.

„Vláda teď musí položit karty na stůl. Nechci další obecné řeči o spravedlivější SZP. Chci čísla: kdo získá, kdo ztratí, kolik to bude stát veřejné rozpočty a co to udělá s konkurencí mezi zemědělci. Dokud vláda takovou analýzu nepředloží, neměla by v Bruselu prosazovat změny, u kterých sama neumí doložit jejich výsledný dopad. Pokud má být nová SZP spravedlivější, musí to být vidět v datech, ne jen slyšet v politických prohlášeních,“ uzavírá Petr Bendl.