Petr Pavel v Partii Terezie Tománkové (CNN Prima NEWS – PARTIE Terezie Tománkové)

.

Je pro moderátora příjemnější sedět na místě odpovídajícího, nebo tam, kde kladou otázky?

„Samozřejmě druhá možnost. Tam je to komfortní, tam jsme doma. Když si pak sednu na druhé místo, zakouším vlastní medicínu. Vy také kladete otázky, které mohou člověka zaskočit, ale vlastně je to příjemné – občas se uvolnit, nechat se jen tak nést řekou a popovídat si.“

Preferujete živé vysílání a přímé přenosy, nebo je vám příjemnější jet na záznam?

„To první. Celý život pracuji ve zpravodajství a teď v politické publicistice, kde je všechno živě. Když mám něco přetáčet nebo natáčet dopředu, jsem z toho nesvá, mám pocit, že dělám velké chyby, a celé mě to svazuje. Živý přenos má velkou výhodu v adrenalinu a v tom, že je to »teď a tady«. Nevýhodou je, že když se něco pokazí, už to nejde vzít zpátky. Ale to je vlastně i výhoda, protože všichni jsou ve stejné situaci a je to velmi autentické. Co se řekne, platí.“

Není to tak dávno, co jste měla v Partii dost živou diskusi mezi pány Hřibem, Havlíčkem a Macinkou. Jak se dají takhle rozvířené emoce zklidnit?

„Nemáme žádný donucovací prostředek, jak člověka přimět ke kooperaci. O tom to totiž je. Když mám takhle vyhrocenou velkou debatu v předvolební době, dá se počítat s tím, že emoce budou silné a může se stát cokoliv. Ale jsou nástroje v rámci lidského a slušného chování. Počítáte s tím, že host trochu kooperuje a přistupuje na pravidla hry. Je nás tu šest plus já, mluví někdo, posouvá se to a nemluví všichni přes jednoho. Není to ring volný, kde po sobě všichni křičíme. Když se to pak utrhne, nástroje nejsou neomezené. Nemůžu jít a zacpat hostovi ústa, vypnout mu mikrofon nebo ho odvést ze studia.“

Neměla jste někdy tu chuť?

„Musím se přiznat, že v této debatě už jsem byla kousíček od toho, abych některým z pánů poděkovala a řekla, že za těchto okolností v debatě být nemohou. Potřebuji od nich alespoň základní spolupráci. Když se jeden utrhne, jak to předvedl pan předseda Hřib, a pak reaguje pan Havlíček, dostanou se do osobní a emoční roviny a ostatní je začnou hecovat...“

Pan Macinka tam byl i relativně vulgární, přece jenom »drž hubu« není úplně standardní.

„Zajímavé je, že jsem tuhle větu ve studiu vůbec neslyšela. Nemám pány v odposlechu v uchu, vnímám jen reálný zvuk ve studiu, zatímco diváci slyší ruchy z mikrofonů. V té vřavě, kdy stál pan Macinka nejdál ode mě, jsem to přeslechla. Až po vysílání jsem si říkala, jestli tam něco takového zaznělo. Neslyšel to nikdo z nás ve studiu ani kolegové. Šlo to až do vysílání a my to viděli až zpětně. Takový hluk byl v tu chvíli ve studiu.“

Jaký nejextrémnější moment jste ve studiu zažila?

„Jednou v debatě ve čtyřech. Tam už jsem opravdu zakřičela a řekla – a dost, takhle pokračovat nebudeme! Cítila jsem tlak a už to nešlo. Pánové si v uvozovkách vjeli do vlasů a chybělo jen málo, aby se chytili pod krkem. Zpětně si to pak vyčítám a říkám si, že jsem to mohla udělat jinak a lépe.“

Více v Deníku Aha! 3.10.026