Domov Mikasa v Ostravě je v Česku jednou z mála pobytových služeb pro lidi s těžkým autismem a vážným mentálním postižením. Aktuálně je plně obsazený a pro rodiny klientů jen obtížně nahraditelný. Letos kvůli chybějícím milionům málem skončil a jeho budoucnost zůstává nejistá.
Domov Mikasa v Ostravě je v Česku jednou z mála pobytových služeb pro lidi s těžkým autismem a vážným mentálním postižením. Aktuálně je plně obsazený a pro rodiny klientů jen obtížně nahraditelný. Letos kvůli chybějícím milionům málem skončil a jeho budoucnost zůstává nejistá.
Eva Macečková se o syna Vojtěcha s těžkou formou autismu, ADHD a mentální retardací starala od jeho narození sama. Otec rodinu kvůli synovu zdravotnímu stavu opustil.
Péče o nyní jednadvacetiletého Vojtěcha byla velmi náročná. „Má svoje rituály a člověk musí žít v pro něj předvídatelném rozvrhu. Nemůžete podnikat běžné aktivity. Nemohla jsem s ním jen tak na hřiště, do divadla nebo na koupaliště,“ vypráví Macečková.
Dokud syn bydlel doma, musela ho mít neustále na očích a snažila se předvídat všechny možné scénáře jeho chování.
„Vždycky bylo lepší, když se mnou byl ještě nějaký asistent, abychom se mohli vystřídat. Já si totiž sama venku se synem nemohla ani odskočit na toaletu,“ říká.
Macečková nemohla chodit do práce a na zaplacení celodenní asistence neměla peníze.
Během puberty začalo být Vojtěchovo chování
Jste předplatitel?