Fenomén „jen si píšeme“, těšení se na zprávy od někoho mimo vztah, navazování intimního vztahu s umělou inteligencí nebo mikronevěra. Moderní pojetí nevěry pracuje s novými pojmy a technologiemi, ale v jádru jde o stále stejné mechanismy. V obsáhlém rozhovoru je probíráme s psychologem a psychoterapeutem Martinem Galbavým. „Když se člověk rozhodne s někým být, zároveň se vzdává jiných možností. A právě s tím má dnes mnoho lidí problém,“ říká.
Fenomén „jen si píšeme“, těšení se na zprávy od někoho mimo vztah, navazování intimního vztahu s umělou inteligencí nebo mikronevěra. Moderní pojetí nevěry pracuje s novými pojmy a technologiemi, ale v jádru jde o stále stejné mechanismy. V obsáhlém rozhovoru je probíráme s psychologem a psychoterapeutem Martinem Galbavým. „Když se člověk rozhodne s někým být, zároveň se vzdává jiných možností. A právě s tím má dnes mnoho lidí problém,“ říká.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
Představme si situaci: píšu si s kolegyní přes chatovací platformu, sdílíme intimnější zprávy, pošleme si i osobnější fotografii a komunikace má důvěrný tón. Je to nevěra?
Klíčové je si uvědomit, že každý člověk i každý pár to má nastavené trochu jinak. Když ke mně lidé přicházejí a mluvíme spolu o tomto tématu, ukazuje se, že každý vnímá nevěru odlišně. Většina z nás si navíc tyto hranice nese spíše implicitně, někde uvnitř. Když se pak k tématu nevěry dostaneme otevřeně, často zjistí, že ani nedokážou přesně pojmenovat, co přesně pro ně nevěra znamená.
Totéž platí i obráceně, když se ptám, proč jsou věrní. Odkud se tento postoj vzal? Je to něco, co jim vštěpovali rodiče? Vychází to z morálních pravidel, nebo z něčeho jiného? Teprve tehdy to začnou vědomě zpracovávat.
Zda je tedy psaní s kolegyní, používání zdrobnělin nebo důvěrnější tón už nevěrou, záleží na vnímání konkrétního člověka, na nastavení daného vztahu a na představách, které jsou s tím spojené. Může se dokonce stát, že partner to jako nevěru nevnímá, ale dotyčný člověk ano.
Takže říkáte, že objektivní koncept nevěry neexistuje?
Kdybychom udělali průzkum, lidé by se pravděpodobně na některých věcech shodli. Většina společnosti stále považuje za nevěru především sexuální kontakt, tedy fyzicky proběhlý pohlavní styk. I tady se ale setkávám s tím, že se někteří snaží tuto hranici obejít. Argumentují například tím, že nedošlo k pohlavnímu styku v užším slova smyslu, a proto to za nevěru nepovažují.
Představte si, že by vás teď oslovila encyklopedie Britannica, abyste stanovil definici nevěry. Jak by zněla?
Z psychoanalytického hlediska bych nevěru nedefinoval pouze jako sexuální akt s někým mimo partnerský vztah. Chápu ji spíše jako situaci, v níž
Jste předplatitel?