Když dnes přijde strategický investor do České republiky, zpravidla chce zahájit výrobu během dvou až tří let. Je to pochopitelné. Firmy plánují investice v mezinárodním prostředí, porovnávají několik zemí a nemohou roky čekat, až se stát vypořádá sám se sebou. 

Právě čas je jednou z největších slabin českého investičního prostředí. Jedním z důvodů jsou povolovací procesy, ale problém je širší. Velká investice vyžaduje vyřešit pozemky, územní plánování, dopravní a technickou infrastrukturu, kapacity energií, vodu, stanoviska jednotlivých institucí a  následně samotné povolení stavby. Každý z těchto kroků má svou logiku. Dohromady ale vytvářejí proces, jehož délka přestává odpovídat tempu, v němž se dnes rozhoduje o investicích. 

Není to nic nového. Když v roce 2016 hledal Jaguar Land Rover místo pro svůj nový závod, byl jsem u jednání o jeho možné investici v České republice. Potřebovali jsme najít dostatečně velkou a připravenou lokalitu odpovídající požadavkům investora. Česká republika ji v potřebném čase nabídnout nedokázala. Investor nakonec zamířil na Slovensko, do lokality připravené tamním státním developerem MH Invest. 

O šest let později jsme se při projektu gigafactory v Plzni-Líních ocitli v podobné situaci. Znovu přišel velký investor s konkrétními požadavky a vlastním harmonogramem. A stát znovu teprve hledal a připravoval území, které by mohlo vyhovět. Jen tím, že jsme neměli vhodnou lokalitu připravenou předem, jsme ztratili minimálně rok. 

Právě zkušenosti, jako byly Jaguar nebo Líně, patřily k důvodům, proč vznikla Státní investiční a rozvojová společnost (SIRS). Snažíme se obrátit dosavadní logiku. Nečekat, až přijde investor, a teprve potom začít hledat pozemky, měnit územní plány, prověřovat kapacity sítí a připravovat infrastrukturu. Musíme být připraveni předem. 

Dnes proto systematicky připravujeme strategické lokality tak, abychom byli schopni investorovi nabídnout nejen místo na mapě, ale území, u kterého známe jeho možnosti a limity a kde už byla významná část přípravy odpracována. 

Cheb ukazuje, že tento přístup funguje. Lokalitu jsme začali připravovat ještě předtím, než jsme znali jejího konečného uživatele. Letos si ji pro svůj výrobní závod vybral Daimler Truck. Jsem přesvědčen, že bez systematické přípravy by tento projekt neměl reálnou šanci v České republice vzniknout. 

Jenže připraveným pozemkem práce státu nekončí. Můžeme investora získat. Můžeme mu připravit území, infrastrukturu a energie. Pokud mu ale následně nedokážeme nabídnout srozumitelnou a předvídatelnou cestu k povolené stavbě, dokončili jsme svou práci jen napůl. Proto považuji změnu stavebního práva za extrémně důležitou. Je to věc naší budoucnosti. 

V mezinárodní soutěži o investice nejsme sami. Investor porovnává Českou republiku s Polskem, Slovenskem, Německem a s dalšími zeměmi, často nejen v EU. Posuzuje  všechno, od cen energií po dopravní a datovou infrastrukturu, společenská rizika, vzdělanost, pracovní sílu, investiční pobídky a celou řadu dalších faktorů. A také jak dlouho mu bude trvat, než bude moci začít stavět a vyrábět. V této soutěži má předvídatelnost obrovskou hodnotu. 

Neznamená to rezignovat na ochranu veřejných zájmů. Neznamená to obejít obce, ochranu životního prostředí nebo práva lidí, kterých se stavba dotkne. Rychlejší povolování nemůže znamenat méně kvalitní rozhodování. Musí ale znamenat lépe organizované rozhodování. 

Pokud stát potřebuje k jedné investici stanoviska řady svých institucí, nemůže být problémem investora, že spolu tyto instituce neumějí efektivně komunikovat. Pokud byla nějaká otázka jednou řádně posouzena, neměli bychom ji bez vážného důvodu otevírat znovu v každé další fázi. A investor musí vědět, kdo o jeho projektu rozhoduje a v jakém čase může rozhodnutí očekávat. 

Zkušenost z posledních let ukazuje, že musíme změnit celý způsob, jakým v České republice přistupujeme k investicím. Potřebujeme připravovat území dříve, profesionálněji koordinovat infrastrukturu a zároveň zásadně zjednodušit cestu od investičního záměru k povolené stavbě. V SIRS se snažíme vyřešit první část tohoto problému. Nové stavební právo může významně pomoci s tou druhou. 

Když může příprava jednoho projektu trvat sedm až devět let a investor přitom potřebuje zahájit výrobu za dva nebo tři roky, není to drobná administrativní nepříjemnost. Je to konkurenční nevýhoda České republiky. 

Jaguar, Líně i Kvasiny jsou pro mě připomínkou, že čas investora a čas státu dnes běží různou rychlostí. Pokud chceme v Evropě dál soutěžit o významné investice, musíme tyto dva časy konečně sladit.

Autor je předsedou představenstva Státní investiční a rozvojové společnosti.